Steppin into Asia

#bizar 03 Toaletní frky Thomase Manninga

Ve třetí epizodě ze série Bizár si nejprve krátce představíme publikaci o české zkušenosti s Tibetem, která vyšla u příležitosti 16. kongresu tibetanistů pořádaného v létě 2022 v Praze. Následně se už dostaneme k hlavnímu tématu, tedy k mnohdy "bizarní" osobě Thomase Manninga a nahlédneme i do jeho archivu, ve kterém naši pozornost upoutaly jeho epigramy ze záchodků na univerzitě v Cambridge, tedy tzv. latrinálie.

 

00:01:40 nová publikace o české zkušenosti s Tibetem

00:01:45 International Association for Tibetan Studies

00:03:30 16th IATS Seminar in Prague

00:05:55 The Journal of the International Association of Tibetan Studies (JIATS)

00:06:23 Brill's Tibetan Studies Library

00:11:20 KDO BYL KDO: Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

00:13:26 The Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

00:16:50 Journal of the Royal Asiatic Society

00:17:47 Chadwick, John. 1975. Introduction to the Problems of “Minoan Linear A”

00:18:10 The Royal Asiatic Society's Digital Library

00:21:30 Annals And Antiquities Of Rajasthan

00:21:50 Thomas Manning Archive

00:33:31 hádanka na reklamě trafikanta Hudsona

00:33:44 sešit s tibetskými slovíčky a frázemi

00:35:49 Manningovy epigramy

00:52:15 Ouředník, Patrik: Klíč je ve výčepu: Z folklóru WC.  Praha, Volvox Globator, 2014.

00:53:12 Dundes, Alan. 1979. Here I Sit: A Study of American Latrinalia

00:59:03 Sir John Gielgud čte Manningův cestopis

#orientalismus 13 Petra Košťálová: Putování arménského poutníka Šimona ze Lvova do Osmanské říše – doma a přece v cizině

Přednáška Petry Košťálové doplňuje naší SiA minisérii #orientalismus věnovanou regionálním variantám, podobám a projevům orientalismu v "Orientu". Její natáčení proběhlo tentokrát živě v prostorách Kampusu Hybernská, a to za spolupráce našeho spřáteleného podcastu Balast. Děkujeme!

ANOTACE

Šimon Polský, arménský písař ze Lvova, se vydal roku 1608 na takřka desetileté putování Osmanskou říší. Zanechal po sobě obsáhlý cestopis a také kratší kolofony, v nichž komentoval tehdejší situaci. Několik let strávil v Istanbulu a delší dobu pobýval také v Káhiře a Jeruzalémě; na své pouti do arménského kláštera sv. Jana Křtitele projel celou střední a východní Anatolií a navštívil i italská města (Řím a Benátky). Šimonův text (sám na pomezí imagologie, etnologie a historie) nás zavádí hned na několik „pomezí“ – coby věřící apoštolské arménské církve, obklopen prostředím polským a německým, překračuje hranici s kategorií Orientu na Dunaji, aby své souvěrce našel všude podél tzv. tatarské stezky na cestě dnešním Rumunskem a Bulharskem. Největší arménskou komunitu ale nachází v Istanbulu, kde se cítí paradoxně jak jako doma, tak jako dvojnásobný cizinec – Armén z diaspory, který se snaží sžít s osmanskou arménskou realitou a vyrovnat se se svým postavením evropského cizince ze země Franků, obchodníka, občasného písaře, a především poutníka do Svaté země. Šimon strávil na cestách mnohem delší čas než ostatní profesionální cestovatelé a poutníci; jeho zápisky proto odhalují jinakost v trochu odlišných konotacích, než jaké byly obvyklé v rámci dominantního diskursu 19. století. Šimonův „svět“ těsně přes jeho zánikem o několik století později shodou okolností zdokumentoval český cestovatel Josef Wünsch.

O AUTORCE

Petra Košťálová je docentkou v oboru etnologie a působí v Ústavu východoevropských studií FFUK. Areálem jejího výzkumu je Kavkaz, zvláště arménské dějiny a literatura. Z etnologických témat se zabývá etnicitou, stereotypy a kolektivní pamětí. Je autorkou několika monografií zaměřených na kulturní identitu Arménie, setkávání arménské kultury s jinými, arménské kroniky a arménskou lidovou i trubadůrskou poezii. Seznam jejích publikací je k prohlédnutí zde a podrobné informace k monografii Šimon Polský, Putování 1608-1618: Cestopis a kroniky arménského poutníka lze najít na stránkách nakladatelství Argo. Petra Košťálová vyučuje předměty zaměřené na literaturu, dějiny a folklor Kavkazu a arménský jazyk (podrobněji zde). 

#deeptalk 03 Sigurður Gylfi Magnússon

Ve více než čtyřhodinovém rozhovoru, který je zatím "the deepest of our deep talks", Sigurður Gylfi vzpomíná na studium na Carnegie-Mellonově univerzitě, svou první knihu, články i na léta kariéry nezávislého badatele. Zmíníme se také o tom, co vede sociálního historika ke kritice sociálních dějin i historické demografie a obratu k malému měřítku a mikrohistorii. Dozvíme se i to, jak vznikla edice Microhistories v nakladatelství Routledge.

 

In more than four hours of interview, which became the deepest of our deep talks yet Sigurður Gylfi talks about his studies at Carnegie Mellon University, his first published book, his first article and his years as an independent researcher. We will reflect on what causes a social historian to criticise social history and historical demography and turn towards a small scale of research and microhistory. We will find out how the series Microhistories was established in Routledge.

 

Bibliography

[0:00:00] Personal webpage of S.G.M. 

[00:26:15] Thernstrom, Stephan. 1964. Poverty and Progress: Social Mobility in a Nineteenth Century City. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.

[00:29:45] Sigurður Gylfi Magnússon. 1995. “From Children's Point of View: Childhood in Nineteenth-Century Iceland.” Journal of Social History. Vol. 29, No. 2, pp. 295-323.

[01:39:40]

The Journal of American History

The American Historical Review

[01:40:38] Modell, John, Marc Goulden and Sigurður Magnússon. “World War II in the Lives of Black Americans: Some Findings and Interpretation.” The Journal of American History. Vol. 76, No. 3, pp. 838-848.

[01:44:31] Anthology from Icelandic Popular Culture (Sýnisbók íslenskrar alþýðumenningar)

[01:47:40] Sigurður Gylfi Magnússon and István M. Szijártó. 2013. What is Microhistory. New York: Routledge.

[01:55:00] Microhistories Book Series (Routledge)

[01:56:00] Sigurður Gylfi Magnússon. 2003. "The Singularization of History": Social History and Microhistory within the Postmodern State of Knowledge. Journal of Social History. Vol. 36, No. 3, pp. 701-735.

[01:58:28] Sigurður Gylfi Magnússon. 1997. Education, Love and Grief. A Micro-Historical Analyses of the 19th and the 20th Century Peasant Society in Iceland. Studia Historica 13. Reykjavík: Institute of History and the Icelandic University Press. (in Icelandic).

[02:10:00] Ginzburg, Carlo. 1982. The Cheese and the Worms: the Cosmos of a Sixteenth-century Miller. New York: Penguin Books.

[02:10:40] Muir, Edward and Guido Ruggiero (eds.). 1991. Microhistory and the lost peoples of Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press.

[02:10:50] Quaderni Storici

[02:14:27] Ginzburg, Carlo. 1993. “Microhistory: Two or Three Things That I Know about It.” Critical Inquiry Vol. 20, No. 1, pp. 10-35.

[02:15:40]

Le retour de Martin Guerre (1982 movie).

Zemon Davis, Natalie. 1993. The Return of Martin Guerre. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.

[02:17:50]

Finlay, Robert. 1988. “The Refashioning of Martin Guerre.” The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 553-571.

Zemon Davis, Natalie. 1988. "On the Lame." The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 572-603.

[02:19:19] On postmodernism:

The American Historical Review, Vol. 94, No. 4, Oct., 1989. 

Jarausch, Konrad H. 1989. „Towards a Social History of Experience: Postmodern Predicaments in Theory and Interdisciplinarity.“ Central European History 22, pp. 427–443.

[02:19:55] Sajdi, Dana. 2013. The Barber of Damascus: Nouveau Literacy in the Eighteenth-Century Ottoman Levant. Redwood: Stanford University Press.

[02:21:00] Guðný Hallgrímsdóttir. 2019. A Tale of a Fool? A Microhistory of an 18th-Century Peasant Woman. New York: Routledge.

[02:21:44] Cohen, Tom. 2019. Roman Tales: A Reader's Guide to the Art of Microhistory. New York: Routledge.

[02:22:16] McLaren, Angus. 1993. A Prescription for Murder: The Victorian Serial Killings of Dr. Thomas Neill Cream. Chicago: The University of Chicago Press.

[02:22:46] White, Luise. 2000. Speaking with Vampires: Rumor and History in Colonial Africa. Oakland: University of California Press.

[02:23:17] Farge, Arlette. 2015. The Allure of the Archives. New Haven: Yale University Press.

[02:26:15] Sigurður Gylfi Magnússon. 2010. Wasteland with Words: A Social History of Iceland. London: Reaktion Books.

[02:41:20] Sigurður Gylfi Magnússon and István M. Szijártó. 2013. What is Microhistory. New York: Routledge.

[02:44:52] Szijártó, István M. 2002. “Four Arguments for Microhistory.” Rethinking History 6(2), pp. 209-215.

[03:10:18]

Sigurður Gylfi Magnússon and David Olafsson. 2012. “Minor Knowledge: Microhistory, Scribal Communities, and the Importance of Institutional Structures.” Quaderni Storici, Vol. 47, No. 140 (2), pp. 495-524.

Sigurður Gylfi Magnússon and David Olafsson. 2002. “Barefoot Historians: Education in Iceland in the modern period.” In Writing Peasants. Studies on Peasant Literacy in Early Modern Northern Europe, edited by Klaus-Joachim Lorenzen-Schmidt and Bjørn Poulsen, pp. 175-209. Århus: Landbohistorisk Selskab.

[03:15:05]

Laxness, Halldór. 1937-40. Heimsljós (The Light of the World).

Czech translation of Heimsljós (Světlo světa)

Sigurður Gylfi Magnússon. 2020. Emotional Experience and Microhistory: A Life Story of a Destitute Pauper Poet in the 19th Century. New York: Routledge.

[03:18:06] Gunnar M. Magnús. 1956. Skáldið á Þröm: ævisaga Magnúsar Hj. Magnússonar. Reykjavík: Iðunn.

[03:21:23] Rosenwein, Barbara H. 2002. “Worrying about Emotions in History.” The American Historical Review, Volume 107, Issue 3, pp. 821–845.

[03:22:20]

Sigurður Gylfi Magnússon’s talk on microhistory

Microhistory network

[03:26:33] Zisowitz Stearns, Carol and Peter N. Stearns. 1989. Anger: The Struggle for Emotional Control in America’s History.Chicago: University of Chicago Press.

[3:26:51] Zisowitz Stearns, Carol and Peter N. Stearns. 1985. “Emotionology: Clarifying the History of Emotions and Emotional Standards.” The American Historical Review, Volume 90, Issue 4, pp. 813–836.

[3:38:15]

Sigurður Gylfi Magnússon. 2004. Soft Spots (Snöggir blettir). Reykjavík: Center for Microhistorical Research and The Reykjavík Museum of Photography.

Sigurður Gylfi Magnússon. 2022. Archive, Slow Ideology and Egodocuments as Microhistorical Autobiography. Potential History. New York: Routledge.

 

Further recommendations from our guest:

Domanska, Ewa. 1998. Encounters. Philosophy of History and Postmodernism. Charlottesville: University of Virginia Press.

Maria Lúcia G. Pallares-Burke. 2002. The New History. Confessions and Conversations. London: Polity.

#bizar 02 Flek, re, tuti, boty, kalhoty, kaiser po tibetsku

Další epizoda ze série #bizar vás seznámí s tibetskou hrou šo a s vtipnými, poetickými a místy vulgárními průpovídkami šopše, které se říkají při házení kostkami. Zamylíme se také nad hrami obecně a antropologií mariáše...

 

Zdroje a odkazy:

Huizinga, Johan H. Homo Ludens: https://archive.org/details/homoludensstudyo0000unse

Hugh-Jones, Stephen: The Symbolic and the Real: Lecture 1 - Culture: https://sms.cam.ac.uk/media/2709473

Linton, Ralph: The science of man in the world crisis: https://archive.org/details/scienceofmaninwo0000lint/mode/2up

Rychlík, Martin. Dějiny lidí: https://www.kosmas.cz/knihy/272151/dejiny-lidi/

Gmelch, George. Baseball Magic: https://meissinger.com/uploads/3/4/9/1/34919185/gmelch_baseball_magic.pdf

Čechová, Marie. Prostorové motivy ve frazémech: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7942

Stein, Aurel. Ancient Khotan vol. 2 (staré kostky): https://archive.org/details/dli.pahar.1757/page/n149/mode/2up

Pravidla sho: https://web.archive.org/web/20170709073427/http://www.shangrilatours.com/Rules%20of%20the%20Sho.htm

Murakami, Daisuke. Aspects of the Traditional Gambling Game known as Sho in Modern Lhasa: http://himalaya.socanth.cam.ac.uk/collections/journals/ret/pdf/ret_29_08.pdf

Dechen Dolkar. Sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW25124 
Dawa Dargye. Sho rtsed dang sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW8LS66293 

The San Francisco Call, 27. březen,1900 (baby needs a new pair of shoes...): https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn85066387/1900-03-27/ed-1/seq-4/ 

 

 

#orientalismus 12 Martin Hanker + Petr Jandáček: Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý

ANOTACE

Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací.

 

LITERATURA

• Meyrink, Gustav. 1993. “Hledání démonů v Tibetu” in Hašiš a jasnozřivost. Praha: Volvox globator. s. 40–44.
• Minařík, Květoslav. 1996. Milarepa. Praha: Canopus. s. 25–27 + 31–34 + vybrané poznámky (začínají na s. 35).
• Beba, Karel. 1958. Tajemný Tibet. Praha: Naše vojsko. s. 129–140.
• Lesný, Vincenc. 1948. Buddhismus. Praha: Samcovo knihkupectví. s. 375–381.
• Tomáš, Eduard. 1994. “Zloděj Snů” in Růžový Elixír. Praha: Avatar. s. 13–21.

 

DALŠÍ ČETBA

• Urban, Hugh. 2008. “The Yoga of Sex: Tantra, Orientalism, and Sex Magic in the Ordo Templi Orientis.” In Hidden Intercourse. Eros and Sexuality in the History of Western Esotericism, edited by Wouter J. Hanegraaff, and Jeffrey Kripal. Leiden: Brill Publishers. s. 401–443. 
• Rozehnalová, Jana. 2005. “Zrcadlo orientalismu – obrazy Tibetu v českém prostředí.” Mezinárodní vztahy (3): 44–62.
• Anonym. 2016. Než budete s idioty věšet tibetské vlajky in Severočeská pravda: List pokrokových občanů. Available at  severoceskapravda.cz: http://www.severoceskapravda.cz/index.php/historie/716-než-budete-s-idioty-věšet-tibetské-vlajky [12.1.2021].
• Slobodník, Martin. 2016. O tradičním Tibetu: propaganda versus fakta in Manipulátoři. Available at manipulatori.cz: https://manipulatori.cz/o-tradicnim-tibetu-propaganda-versus-fakta/ [12.1.2021].
• Hanker, Martin a Jandáček, Petr. 2020. “Dynamika tibetských motivů v českém esoterismu a spiritualitě” in Dingir 3/2020, s. 83–86.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

 

🔴 Úvod – Martin Blahota: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 

🔴 Indie – Martin Hříbek: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 2, Indie 

🔴 Blízký východ a severní Afrika – Adéla Provazníková + Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými 

🔴 Vietnam – Marta Lopatková + Ondřej Crhák: Vietnam, orientalismus a český pohled

🔴 Japonsko – Martin Blahota: Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost

🔴 Korea – Lukáš Kubík: Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost 

🔴 Čína – Mariia Guleva: China orientalized and orientalising 

🔴 Tibet – Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?

🔴 Turecko – Jonáš Vlasák (doktorand ÚAS) + Filip Kaas (doktorand KBV): Orientalismus alafranga a alaturka 

🔴 Rusko – Mariia Guleva: Russia between the East and the West 

🔴 Česká reflexe (literatura) – Jiří Hubáček: Česká literární recepce Orientu 

🔴 Česká reflexe (duchovno) – Martin Hanker + Petr Jandáček: Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý

#orientalismus 11 Jiří Hubáček: Česká literární recepce Orientu

ANOTACE

Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá základní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla.

 

LITERATURA

• ŠIMEK, František (ed.). Cestopis tzv. Mandevilla. K vydání připravil a poznámkami a slovníčkem opatřil František Šimek. Praha: SNKLU, 1963, s. 103–105 (Indie, sbírání pepře), 115–118 („lidská monstra“). [text ve staročeštině]
• KRAMERIUS, Václav Matěj. Dva indické „cestopisy“. Ediční příprava a komentář Jiří Hubáček. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019, s. 78–80 (obyčeje Indů, popis Ágry), 214–216 (otrokářství v portugalské Góe).
• HOLLÝ, Ján. Svatopluk. Spev šestí, vv. 100–243 (původ Slovanů z Indie).Volně dostupné na: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/10/Holly_Svatopluk/6 [text v bernolákovské slovenštině].
• VRCHLICKÝ, Jaroslav. Anuradhapura. In: Tiché kroky. Praha: J. Otto, 1905, s. 29.
• CZECH Z CZECHENHERZU, Arnošt. Joginovo tajemství, Dopis přítelkyni z Kalkutty. In: Má Indie: Básnická evokace. Praha, 1938, s. 17–18, 21–22.

 

DALŠÍ ČETBA

• BUDIL, Ivo T. Od prvotního jazyka k rase. Utváření novodobé evropské identity v kontextu orientální renesance. Praha: Academia, 2002.
• FUJDA, Milan. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity. K sociálním dějinám českého okultismu 1891–1941. Praha: Malvern, 2010.
• GLASENAPP, Helmuth von. Das Indienbild Deutscher Denker. Stuttgart: H. K. Koehler Verlag, 1960.
• HALBFASS, Wilhelm. India and Europe. An Essay in Philosophical Understanding. Delhi: Motilal Banarsidass, 1988.
• KRÁSA, Miloslav. Looking towards India. A Study in East-West Contacts. Prague: Orbis, 1969.
• SCHWAB, Raymond. The Oriental Renaissance. Europe’s Rediscovery of India and the East, 1680–1880. Translated by Gene Patterson-Black and Victor Reinking, foreword by Edward W. Said. New York: Columbia University Press, 1984.
• STORCHOVÁ, Lucie. Ägypter wussten Ihre Köpfe zu gebrauchend. Orientalische Alterität in den fiktiven Reisebeschreibungen von Václav Matěj Kramerius (1802–1808). In: BORN, Robert; LEMMEN, Sarah (eds.): Orientalismen in Ostmitteleuropa. Diskurse, Akteure und Disziplinen vom 19. Jahrhundert bis zum Zweiten Weltkrieg. Bielefeld: Transcript, 2014, s. 147–186.
• VALTROVÁ, Jana. Středověká setkání s „jinými“. Modloslužebníci, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách o Asii. Praha: Argo, 2011.
• WILLSON, Amos Leslie. A Mythical Image. The Ideal of India in German Romanticism. Durham: Duke University Press, 1964.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

 

🔴 Úvod – Martin Blahota: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 

🔴 Indie – Martin Hříbek: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 2, Indie 

🔴 Blízký východ a severní Afrika – Adéla Provazníková + Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými 

🔴 Vietnam – Marta Lopatková + Ondřej Crhák: Vietnam, orientalismus a český pohled

🔴 Japonsko – Martin Blahota: Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost

🔴 Korea – Lukáš Kubík: Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost 

🔴 Čína – Mariia Guleva: China orientalized and orientalising 

🔴 Tibet – Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?

🔴 Turecko – Jonáš Vlasák (doktorand ÚAS) + Filip Kaas (doktorand KBV): Orientalismus alafranga a alaturka 

🔴 Rusko – Mariia Guleva: Russia between the East and the West 

🔴 Česká reflexe (literatura) – Jiří Hubáček: Česká literární recepce Orientu 

🔴 Česká reflexe (duchovno) – Martin Hanker + Petr Jandáček: Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý

#orientalismus 10 Mariia Guleva: Russia as the East and the West

ANOTACE

Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.

 

LITERATURA

• Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.

 

DALŠÍ ČETBA

• Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034.
• Tolz, Vera. 2011. Russia's Own Orient. The Politics of Identity and Oriental Studies in the Late Imperial and Early Soviet Periods. Oxford University Press. ISBN: 9780199594443.
• Zorin, Alexander V. 2020. “Some Critical Remarks on the Book “Russian Orientalism” by the Canadian Slavist David Schimmelpenninck van der Oye”. Вестник Санкт-Петербургского Университета. Востоковедение и Африканистика 12(3): 466–475. DOI: https://doi.org/10.21638/spbu13.2020.310.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

#orientalismus 09 Jonáš Vlasák + Filip Kaas: Orientalismus alafranga a alaturka

ANOTACE

Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.

 

LITERATURA

• Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.
• Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.

 

DALŠÍ ČETBA

• Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.
• Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.
• Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.
• Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

#deeptalk 02 Zdeněk Štipl

ODKAZY NA LITERATURU

1) Publikace našeho hosta Zdeňka Štipla:

39:35 Štipl, Zdeněk. 2020. The Christian Ashram Movement in India

(https://www.routledge.com/The-Christian-Ashram-Movement-in-India/Stipl/p/book/9780367244224)

1:18:45 Štipl, Zdeněk. 2021. Život vznešeného Kršny

(https://www.academia.cz/zivot-vzneseneho-krsny--stipl-zdenek--academia--2021)

1:39:05 Štipl, Zdeněk. 2005. Oči zavřít jsem nemohla

(http://www.torst.cz/czech/detail.php?pk=423)

 

2) Publikace o Indii, které náš host doporučil posluchačům:

2:00:25 Adluri, Vishwa and Bagchee, Joydeep. 2011.

Reading the Fifth Veda: Studies on the Mahabharata; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/18099)

When the Goddess Was a Woman: Mahabharata Ethnographies; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/19588)

2:07:05 Guha, Ramachandra. 2017. India After Ghandi

(https://www.panmacmillan.com/authors/ramachandra-guha/india-after-gandhi/9781447281887)

2.08.45 Dalrymple, William.

1999. The Age of Kali

(https://www.amazon.com/Age-Kali-William-Dalrymple/dp/0006547753)

2006. The Last Mughal

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-last-mughal)

2002. White Mughals

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/white-mughals)

 

2019. The Anarchy: The Relentless Rise of the East India Company
(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-anarchy) 

 

 

#orientalismus 08 Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?

ANOTACE

V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. V závěru si ukážeme na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal.

 

LITERATURA

• Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.
• Harris, Clare. 2012. The Museum on the Roof of the World. Art, Politics, and the Representation of Tibet. The University of Chicago Press: 26-27 (the case of Gloucestershire gau) a 121-122 (the case of Taktsang nuns photo).

 

DALŠÍ ČETBA

• Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.
• Coleman, James William. 2001. The New Buddhism. The Western Transformation of an Ancient Tradition. Oxford and New York: Oxford University Press.
• Hilton, James. 1933. Lost Horizon. Macmillan.
• Hladíková, Kamila. 2013. The Exotic Other and Negotiation of Tibetan: Representation of Tibet in Chinese and Tibetan fiction of the 1980s. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
• Hopkirk, Peter. 1982. Trespassers on the Roof of the World. The Race for Lhasa. John Murray.
• Kolås, Åshild. 2007. Tourism and Tibetan Culture in Transition. A Place Called Shangrila. London and New York: Routledge.
• Lopez, Jr., Donald S. 1999. Prisoners of Shangri-La. Tibetan Buddhism and the West. The University of Chicago Press.
• Lopez, Jr., Donald S., ed. 1995. Curators of the Buddha. The Study of Buddhism under Colonialism. Chicago and London: The University of Chicago Press.
• McMillin, Laurie Hovell. 2001. English in Tibet, Tibet in English: Self-Presentation in Tibet and the Diaspora. New York: Palgrave.
• Rozehnalové, Jana. 2003. “Obzor znovu nalezený - bádání o vysněném Tibetu.” Sacra 1: 18–27.
• Shakabpa, T. W. D. 2010. One Hundred Thousand Moons. London: Brill.
• Sís, V. a J. Vaniš. 1959. Země zastaveného času. Praha: Mladá fronta.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.