Steppin into Asia

#orientalismus 10 Mariia Guleva: Russia as the East and the West

ANOTACE

Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.

 

LITERATURA

• Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.

 

DALŠÍ ČETBA

• Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034.
• Tolz, Vera. 2011. Russia's Own Orient. The Politics of Identity and Oriental Studies in the Late Imperial and Early Soviet Periods. Oxford University Press. ISBN: 9780199594443.
• Zorin, Alexander V. 2020. “Some Critical Remarks on the Book “Russian Orientalism” by the Canadian Slavist David Schimmelpenninck van der Oye”. Вестник Санкт-Петербургского Университета. Востоковедение и Африканистика 12(3): 466–475. DOI: https://doi.org/10.21638/spbu13.2020.310.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska. 

#orientalismus 09 Jonáš Vlasák + Filip Kaas: Orientalismus alafranga a alaturka

ANOTACE

Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.

 

LITERATURA

• Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.
• Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.

 

DALŠÍ ČETBA

• Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.
• Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.
• Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.
• Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

#deeptalk 02 Zdeněk Štipl

ODKAZY NA LITERATURU

1) Publikace našeho hosta Zdeňka Štipla:

39:35 Štipl, Zdeněk. 2020. The Christian Ashram Movement in India

(https://www.routledge.com/The-Christian-Ashram-Movement-in-India/Stipl/p/book/9780367244224)

1:18:45 Štipl, Zdeněk. 2021. Život vznešeného Kršny

(https://www.academia.cz/zivot-vzneseneho-krsny--stipl-zdenek--academia--2021)

1:39:05 Štipl, Zdeněk. 2005. Oči zavřít jsem nemohla

(http://www.torst.cz/czech/detail.php?pk=423)

 

2) Publikace o Indii, které náš host doporučil posluchačům:

2:00:25 Adluri, Vishwa and Bagchee, Joydeep. 2011.

Reading the Fifth Veda: Studies on the Mahabharata; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/18099)

When the Goddess Was a Woman: Mahabharata Ethnographies; Essays by Alf Hiltebeitel

(https://brill.com/view/title/19588)

2:07:05 Guha, Ramachandra. 2017. India After Ghandi

(https://www.panmacmillan.com/authors/ramachandra-guha/india-after-gandhi/9781447281887)

2.08.45 Dalrymple, William.

1999. The Age of Kali

(https://www.amazon.com/Age-Kali-William-Dalrymple/dp/0006547753)

2006. The Last Mughal

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-last-mughal)

2002. White Mughals

(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/white-mughals)

 

2019. The Anarchy: The Relentless Rise of the East India Company
(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-anarchy) 

 

 

#orientalismus 08 Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?

ANOTACE

V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. V závěru si ukážeme na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal.

 

LITERATURA

• Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.
• Harris, Clare. 2012. The Museum on the Roof of the World. Art, Politics, and the Representation of Tibet. The University of Chicago Press: 26-27 (the case of Gloucestershire gau) a 121-122 (the case of Taktsang nuns photo).

 

DALŠÍ ČETBA

• Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.
• Coleman, James William. 2001. The New Buddhism. The Western Transformation of an Ancient Tradition. Oxford and New York: Oxford University Press.
• Hilton, James. 1933. Lost Horizon. Macmillan.
• Hladíková, Kamila. 2013. The Exotic Other and Negotiation of Tibetan: Representation of Tibet in Chinese and Tibetan fiction of the 1980s. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
• Hopkirk, Peter. 1982. Trespassers on the Roof of the World. The Race for Lhasa. John Murray.
• Kolås, Åshild. 2007. Tourism and Tibetan Culture in Transition. A Place Called Shangrila. London and New York: Routledge.
• Lopez, Jr., Donald S. 1999. Prisoners of Shangri-La. Tibetan Buddhism and the West. The University of Chicago Press.
• Lopez, Jr., Donald S., ed. 1995. Curators of the Buddha. The Study of Buddhism under Colonialism. Chicago and London: The University of Chicago Press.
• McMillin, Laurie Hovell. 2001. English in Tibet, Tibet in English: Self-Presentation in Tibet and the Diaspora. New York: Palgrave.
• Rozehnalové, Jana. 2003. “Obzor znovu nalezený - bádání o vysněném Tibetu.” Sacra 1: 18–27.
• Shakabpa, T. W. D. 2010. One Hundred Thousand Moons. London: Brill.
• Sís, V. a J. Vaniš. 1959. Země zastaveného času. Praha: Mladá fronta.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

#orientalismus 07 Mariia Guleva: China orientalized and orientalizing

ANOTACE

From the times of Jesuit missionaries' arrival in China the information about this country in Europe was actively accumulated and interpreted to various means and ends. However, it has been a widely acknowledged issue that the idealized or demonized perceptions of China led to an 'Orientalistic' approach to studying and imagining China. While contemplating this problem, it is also necessary to ponder the matter of China's own role in both shaping its Orientalist image and participating in re-shaping it to China's purposes. From this point of view, this lecture's discussion turns to Arif Dirlik's paper on Asian intellectuals' "self-orientalisation", as well as to Daniel Vukovich's analysis of Chinese party-state's internalisation of Orientalism in the PRC years. Additionally, the discussion proposes to look into the most radical forms of Orientalist dehumanisation in the form of 'yellow peril' discourse and its personification, Dr. Fu Manchu. As the outcome of the lecture, students should become more aware of both the practical implications of Orientalism in Chinese politics and the complicated nature of factors contributing to China-related Orientalism.

 

LITERATURA

• Dirlik, Arif. 1996. “Chinese History and the Question of Orientalism.” History and Theory 35: 96–118. DOI: https://doi.org/10.2307/2505446

 

DALŠÍ ČETBA

• Frayling, Christopher. 2014. The Yellow Peril: Dr. Fu Manchu and the Rise of Chinaphobia. London: Thames and Hudson. ISBN: 9780500252079.
• Vukovich, Daniel F. 2012. China and Orientalism. Western Knowledge Production and the P.R.C. London and New York: Routledge, Taylor and Francis Group. ISBN: 9780415592208.

 

#orientalismus 06 Lukáš Kubík: Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost

ANOTACE

Projevy etnického nacionalismu lze v Koreji pozorovat od konce 19. století. Klíčovým okamžikem, který spustil etno-nacionalistické sentimenty, byla expansivní politika imperiálního Japonska a anexe Korejského poloostrova. Teorie pokrevní návaznosti a rasové čistoty se v Koreji začaly objevovat s nástupem Sin Čchähoovy (1880–1936) národní historie. Korejský nacionalismus vznikl v reakci na japonskou asimilační politiku. Po konci japonské okupace a rozdělení Koreje na dva státy se podoby etnického nacionalismu začaly díky odlišnému socio-ekonomicko-polotickému vývoji v obou státech odlišovat. Zatímco na severu poloostrova vedlo toto ideologické podhoubí k vytvoření kultu Kim Ilsônga a ideji o čisté korejské rase, na Jihu dalo vzniknout sofistikované formě etnického nacionalismu, hluboce zakořeněného v v korejské společnosti. Tato přednáška představí hlavní příčiny vzniku etnického nacionalismu v Koreji na přelomu 19. a 20. století, jeho vliv na ideologii KLDR, a historiografii a výuku “národních” dějin v Korejské republice. 

 

LITERATURA

• Tikhonov, V. M. Social Darwinism and Nationalism in Korea. „Survival" as an Ideology of Korean Modernity. Leiden: Brill, 2010. https://public.ebookcentral.proquest.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=593763.
• Myers, B. R. Nejčistší rasa: jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět. Praha: Ideál, 2013.

 

DALŠÍ ČETBA

• Kowner, Rotem, a Walter Demel. Race and Racism in Modern East Asia. Interactions, Nationalism, Gender and Lineage. Leiden: Brill, 2015. Kapitola 11. 
• Lanʹkov, A. N. The real North Korea. Life and politics in the failed Stalinist utopia. Oxford: Oxford University Press, 2013.
• Tikhonov, Vladimir. Modern Korea and Its Others. Perceptions of the Neighbouring Countries and Korean Modernity. 1st edition. London: Routledge, 2015.

#orientalismus 05 Martin Blahota: Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost

ANOTACE

Japonsko se jako první asijská země dokázalo zmodernizovat a vzepřít evropským kolonizátorům. Jedním z hlavních hnacích motorů japonské modernizace byla z Evropy přejatá myšlenka nacionalismu. Spolu s nacionalismem se v Japonsku začala šířit také idea pannacionalistická – panasiatismus, jehož cílem bylo vytvořit širší blok asijských zemí, který by byl schopný ochránit Japonsko, případně Asii, před Západem. Od konce 19. století do konce 2. světové války vznikla řada typů panasiatismu. Zatímco někteří panasiatisté usilovali o mírové soužití mezi asijskými i západními zeměmi, jiní podporovali agresi jak vůči Západu, tak ostatním asijským zemím včetně Číny, z níž činili svůj vlastní „Orient“. Tento kurz představí hlavní typy panasiatismu a jeho vývoj od zdola budované ideje kulturní spřízněnosti po shora diktovanou válečnou ideologii využitou k legitimizaci japonské imperialistické expanze.  

 

LITERATURA

• Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillian, 1–17.
• Okakura Kakuzō. 1920 [1903]. Ideals of the East with Special Reference to the Art of Japan, London: J. Murray, 1–10.

 

DALŠÍ ČETBA

• Beasley, W. G. 1987. Japanese Imperialism 1894–1945. Oxford: Oxford University Press.
• Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillan.
• Weber, Torsten. 2018. Embracing "Asia" in China and Japan. Asianism Discourse and the Contest for Hegemony, 1912–1933. Cham: Palgrave Macmillan, 167–213.

#orientalismus 04 Marta Lopatková a Ondřej Crhák: Vietnam, orientalismus a český pohled

ANOTACE

Přednáška se zaměří na to, jak se proměňoval pohled na Vietnam a Vietnamce v českém prostředí od roku 1918 do současnosti. Výklad poukáže na to, jak byl ovlivňován transnaciolním transferem idejí orientalismu nebo posléze antikolonialismu a internacionalismu. V přednášce bude brán zřetel i na specifický vývoj československé a české vietnamistiky.

Pohled na Vietnamce v českých zemích od 1918 do současnosti procházel specifickým vývojem a dnes pro nás zajímavým vývojem. Ačkoli v žádném období nebylo Československo koloniální mocností, ve smyslu vlastnictví kolonií mimo Evropu docházelo ke kontaktům se zeměmi tzv. Třetího světa, tj. i s Vietnamem.  Díky přeshraničnímu transferů idejí, přebíralo československé prostředí mnoho pohledů a diskurzů o Orientu obecně ze zahraniční. 

V období monarchie se nositelem tohoto přenosu stala nejprve šlechta díky svému nadnárodnímu charakteru, který ji umožnil propojení s koloniálním prostředím. S rozvojem univerzitního studia v podobě orientalistiky se studium stalo novým mediem přenosu, další takovým byli obchodníci působící ve Vietnamu.  S příchodem samostatné republiky se část transnacionálního transferu zachovala. Po roce 1948 a příchodu komunistických idejí do řízení státu se postupně transferovaný diskurz začíná měnit. Více záleží na podpoře národněosvobozeneckých hnutí a státní komunikace je rámována antikoloniální a antiimperialistickou politikou. Přes oficiální postoj však narážíme i na projevy rasismu a xenofobie. Období po roce 1989 sice zachovalo mnoho z předchozích let ve vnímání Vietnamu a vietnamské menšiny, nicméně po pomyslném odchodu státního ideologického rámce zůstalo budování obrazu na společnosti samotné, která byla mnohdy ovlivněna příchodem idejí a obrazů ze západu. 

#orientalismus 03 Adéla Provazníková a Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými

ANOTACE

Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat?  Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje.

Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný.

 

LITERATURA

• Tageldin, Shaden M. 2011. Disarming Words: Empire And The Seductions Of Translation In Egypt. Berkeley: University of California Press, s. 1–10.
• Memmi, Albert. 2003. The Colonizer and the Colonized. London: Earthscan, s. 17-25. (Sartrova předmluva), 47-52. (první kapitola - až po “entire enterprise”)

 

DALŠÍ ČETBA

• Al-Samarrai, Qasim. 2002. "Discussions on Orientalism in Present-Day Saudi Arabia". In Modern Societies & the Science of Religions, Leiden: Brill, s. 283–301.
• Heschel, Susannah, and Umar Ryad. 2020. The Muslim Reception Of European Orientalism: Reversing The Gaze. Routledge.
• Lockman, Zachary. 2010. Contending Visions Of The Middle East. Cambridge: Cambridge University Press.
• Memmi, Albert. 1992. The Pillar of Salt. Translated by Edouard Roditi. Boston: Beacon Press.
• Mitchell, Timothy. 1988. Colonising Egypt. New York: Cambridge University Press, s. 95–127 (Ch.4 After we have captured their bodies).
• Salhi, Zahia Smail. 2019. Occidentalism: Literary Representations Of The Maghrebi Experience Of The East-West Encounter. Edinburgh: Edinburgh University Press, s. 93–124 (Ch. 4 ‘La France, c’est moi‘: Love and Infatuation with the Occident).
• Sartre, Jean-Paul. “Black Orpheus”. In What is literature?. And Other Essays. Harvard University Press, 1988, 289-332. (https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf)

#orientalismus 01 Martin Blahota: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií

ANOTACE

Studie Orientalismus publikovaná v roce 1978 americkým literárním vědcem palestinského původu Edwardem Saidem otřásla humanitními vědami na Západě a významně ovlivnila i podobu areálových studií v osmdesátých a devadesátých letech i později. Zásadním Saidovým přínosem je aplikace Foucaultovy teorie společenského “diskurzu” na oblast evropského bádání o mimoevropském světě a na reflexi “Orientu” v evropské literatuře. Said mimo jiné obviňuje západní orientalisty ze snahy “Orient” dehumanizovat a ovládat. Řada kritiků nicméně poukázala, že Saidův Orientalismus trpí řadou nedostatků a je spíše textem politického aktivisty než seriózní vědeckou prací. Přesto však tento text podnítil vznik mnoha zajímavých studií, které na Saida buď navazují (postkoloniální teorie / postkoloniální studia), nebo se pokoušejí vztah k “jinému” v Asii a Africe nahlížet pomocí odlišných metodologických postupů. V této přednášce představíme Saidova předchůdce Frantze Fanona, Saidův Orientalismus, odlišný přístup Burumova Okcidentalismu a také aktuální reflexi počátků orientalistiky v Čechách.

 

LITERATURA

Said, Edward. 1978. Orientalism. Western Conceptions of the Orient. New York: Vintage Books, 1–28; nebo v překladu: Said, Edward. 2008. Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha: Paseka, 11–40. 

Kipling, Rudyard. 1902. Kim. London: Macmillan, stačí 1–20, ale nejlépe celou první kapitolu; nebo v překladu: Kipling, Rudyard. 1924. Kim. Praha: Hejda a Tuček, stačí 7–26, ale nejlépe celou první kapitolu. 

 

DALŠÍ ČETBA

Barša, Pavel. 2011. Orientálcova vzpoura. Praha: Dokořán, 7–82. 

Barša, Pavel. 2015. Cesty k emancipaci. Praha: Academia, 11–96.

Buruma, Ian, and Avishai Margalit. 2004. Occidentalism: The West in the Eyes of its Enemies. New York: The Penguin Press.

Fanon, Frantz. 1967. Black Skin, White Masks. New York: Grove Weidenfeld.

Halbfass, Wilhelm. 1997. “Research and Reflections. Responses to My Respondents”. In: Franco, Eli and Karin Preisendanz (eds.). Beyond Orientalism. The Work of Wilhelm Halbfass and its Impact on Indian and Cross-Cultural Studies. Leiden: Brill.

Hála, Martin. 2005. “Střet generalizací. Orientalismus, okcidentalismus a kulturní klišé”. In: Buruma, Ian a Avishai Margalit. 2005. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 5–16. 

Lomová, Olga a kol. 2020. Ex oriente lux. Rudolf Dvořák (1860–1920). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.

Malečková, Jitka. 2020. “The Turk” in Czech Imagination (1870s-1923). Leiden: Brill.

Said, Edward. 1993. Culture and Imperialism. New York: Alfred A. Knopf, 132–162.